Moje nejoblíbenější knížky, aneb knížky, ke kterým se ráda vracím 3. díl.

Tak opět se rozepíšu o svých oblíbených knihách, tentokrát už potřetí, a protože jsem se minule zabývala spíše detektivkami, dáme si něco oddechovějšího.

John Green – Hvězdy nám nepřály

Tohle by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že jeho problémy jsou nejhorší, že už neví jak dál a v životě se mu nedaří. Protože až si tuhle knihu přečtete, tak zjistíte, že se máte vlastně dobře a že vaše problémy jsou, ve srovnání s hlavními hrdiny v knize, úplně banální. Je to kniha o lásce k životu, o síle postavit se své nemoci a užít si těch pár měsíců, které vám zbývají naplno. Je to kniha o plnění si svých přání, o velké lásce, které osud nepřál. No a na konci samozřejmě ukápla slza. Tahle kniha vás vezme za srdce a nakopne.

E. J. James – Grey

O čem to je:

Život Christiana Greye je čistý, disciplinovaný, plně pod kontrolou, plný bohatství a… naprosto prázdný. Až do dne, kdy do jeho života vstoupí Anastasia Steele. Snaží se na ni zapomenout, vytěsnit ji, ale místo toho ho strhne bouře emocí, kterou nedokáže pochopit a které nedokáže odolat. Dá mu Ana zapomenout na hrůzy dětství, které Christiana pronásledují každou noc? Nebo ho jeho temné sexuální touhy a snaha kontrolovat vše včetně téhle dívky donutí zničit křehkou naději, kterou mu Ana nabízí?

Moje nejoblíbenější knížky, aneb knížky, ke kterým se ráda vracím 2. díl.

V minulém článku jsem letem světem představila knihy a autory, kteří jsou mému srdci nejblíže. Ale samozřejmě mám i další oblíbené autory a knihy, které mě sice nechytly u srdce, jako ti v předchozím článku, ale také stojí za zmínku.

Robert Galbraith, což je pseudonym J. K. Rowlingové – Volání kukačky, Hedvábník

Tak musím se rovnou přiznat, že jsem na ní úplně zapomněla, když jsem psala předchozí díl a přitom tahle autorka patří mezi ty nej. Tak to teď napravím. Samozřejmě jsem přečetla celou sérii Harryho Pottera, kterého Vám tu nemusím nijak blíže představovat. Když jsem končila v knihkupectví, objevila se na knižních pultech její kniha Volání kukačky, kterou napsala pod výše zmíněném pseudonymem. A protože jsem byla z Harryho Pottera nadšená, nedokázala jsem si tak úplně představit jak z fantasy žánru, ve kterém autorka excelovala, dokázala přesedlat do detektivky a napsat jí stejně skvěle. Takže jsem okolo knihy chodila a bála se jí přečíst. Moje váhání mi trvalo skoro až do vydání druhého dílu Hedvábníka. Pak jsem si řekla, že to teda zkusím a rozhodně jsem nelitovala. Knihu jsem přečetla za dva dny (a to mě ještě mrzelo, že musím jít spát a nemůžu číst dál) s otevřenou pusou a nakonec jsem byla ráda, že jsem Volání kukačky dočetla těsně před vydáním Hedvábníka a mohla jsem tak natěšeně otevřít i jeho. Momentálně jsem jako na trní a nedočkavě vyhlížím vydání dalšího dílu, které nakladatelství k mé nevoli přesunulo z března až na květen.

Kde čtu ...

Protože jsem velký čtenář a čtu už od svých náctiletých let, za ten čas jsem si našla už několik míst, kde se prostě čte nejlépe. Místo, kde hltám knížky se, ovšem mění podle ročního období, neboť to na něm závisí…

Začnu mým oblíbeným létem, protože zimu nesnáším. Jakmile se venku po zimě oteplí, teplota vyskočí na příjemné hodnoty, kdy se dá vytáhnout křesílko na zahradu, věřte, že už tam sedím. Ven s knížkou vyrážím při prvních teplých jarních paprscích a s touto činností končím až při pozdních podzimních dnech, když už intenzita slunce klesá a s ní i venkovní teplota a babí léto se přetočí do tmavých ošklivých podzimních dnů. Takže jak už jste asi pochopili, nejraději čtu venku na zahradě zabořená v křesle vedle našeho bazénu, občas křeslo vyměním za deku, ale vleže se mi moc dobře nečte. Vedle křesla si postavím stolek, kde většinou mám postavený hrnek s kafem nebo nádobu s domácí mátovou šťávou s limetkou a čerstvými natrhanými listy máty a u nohou mi leží náš pes a kousek ode mě stojí ohrada, respektive venkovní výběh pro mé dva morčáky, které tak mám na očích a odhadnu každou jejich lumpárnu (věčně přemýšlí, jak se osvobodit a usilovně na tom pracují celé léto). Protože většinu dní trávím v kanceláři, je pro mě pobyt na čerstvém vzduchu hodně důležitý a domů jdu až s rostoucím šerem, když už na písmenka v knize nevidím.

Yrsa Sigurdardóttir - Pamatuji si vás všechny

O čem to je?:

U ledového islandského fjordu leží vesnice duchů... královna islandské krimi přichází s mrazivým thrillerem, poprvé bez právničky Tóry, ale i tak naberete dech až na konci.

Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.

Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?


V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?
Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli...

Mia Sheridan - Archerův hlas, Leo a Leova šance

Protože moje osamělé srdce po dlouhé době zatoužilo po troše romantiky, přelouskla jsem za 3 dny hned tři přeslazené romanťárny, o kterých se tu teď krátce rozepíšu. Možná si řeknete, že přečíst za tři dny hned tolik knih dá práci, tak vzhledem k tomu, že všechny knihy měly okolo 200 stran, to nebyl skoro žádný problém. Tyto knížky pochází od stejné autorky a jedná se o celou sérii s názvem Znamení lásky a tenhle rok se nakladatelství Baronet chystá vydat další dva díly (což si myslím už snad není ani tolik potřeba).

Proč zrovna tyhle knihy? Už dlouhou dobu mi naskakovaly na Play Books od Googlu jako tip na čtení a já jim dlouho odolávala, nakonec jsem tedy knihy rozklikla a otevřela anotaci o čem, že to teda je. A Archerův hlas mě zaujal, takže jsem knihu stáhla a nelitovala jsem.

Moje nejoblíbenější knížky, aneb knížky, ke kterým se ráda vracím.

Pokusím se Vám tu přiblížit několik autorů a knížek, které jsem si zamilovala, a jsou součástí mé knihovny a ráda se k nim po čase vracím.

Jane Austen – Pýcha a předsudek

Od této autorky jsem četla všechno, co napsala a vydala, ale nejvýraznějším a nejlepším románem od ní je pro mě Pýcha a předsudek (stejně jako jsem se zamilovala do knížky, tak miluji i film s Keirou Knightley, pan Darcy je tam přímo k nakousnutí). Miluju tu dobu, ve které se příběh odehrává i ta čistá láska mezi hlavními hrdiny, ale hlavně i to, jak byla Elisabeth na svoji dobu odvážná, chytrá, inteligentní a sebevědomá. No a pana Darcyho nejde nemilovat.

Jo Nesbo – celá série s Harry Holem

Tohle je pro mě PAN spisovatel, nikdy jsem nečetla něco lepšího a podařenějšího než tuhle sérii, kterou nade vše miluju a hodlám si jí v nejbližší době přečíst celou, díl po dílu, jak jdou po sobě, protože když knížky od tohoto spisovatele vycházely, tak na přeskáčku a já v tom měla trochu hokej. Autor sice z Harryho ve finále udělal takového supermana, který přežije snad vše, ale to mi ve výsledku nevadilo. Nejlepší knihou z celé série je pro mě Sněhulák, na toho nedám dopustit. Laťku, kterou u mě Nesbo nastavil, doposud nikdo nepřekonal, ale už jsem našla pár autorů, kteří se k Nesbovu umění přiblížili.