Kristina Ohlsson - Lotosové blues a Miovo blues

Protože jsem přečetla rovnou i druhý díl, dám sem zase spojenou recenzi na oba díly. Je to zejména taky z důvodu toho, že bych se u druhé recenze spíše opakovala a jedná se o jeden příběh, takže se více rozepíšu hned a druhý díl pouze shrnu několika větami, než abych Vás nudila opakováním toho samého.

Kristina Ohlsson - Lotosové blues

O čem to je?:

Venku lije jako z konve a do advokátní kanceláře Martina Bennera přijde zoufalý muž, který tvrdí, že jeho sestra potřebuje pomoc. Má to ale jeden háček. Jeho sestra je totiž mrtvá.

Než spáchala sebevraždu, přiznala se k pěti vraždám. A její bratr teď chce očistit její jméno a najít jejího zmizelého syna.

Martin Benner má všechno, co si může přát. Skvělou práci, krásné ženy a malé dítě. Má ovšem i své slabosti. Například nedokáže odolat výzvám. A při hledání pravdy se dopustí strašlivého omylu.

Z úspěšného advokáta se stane pouhou figurkou v závratně vysoké hře, jež vyústí v tu nejděsivější noční můru.

Co já na to?:

Od této autorka jsem již četla dvě knížky z její předchozí série s Fredrikou Bergmanovou, konkrétně Nechtění a Sedmikrásky. Více už jsem nečetla, zase tolik mě její detektivky natolik neoslovily. Sice se nejednalo o špatné čtení, ale nějak mi nesedl charakter hlavní hrdinky a celkově mi to přišlo takové průměrné. Nakonec jsem se rozhodla, že dám autorce ještě šanci a zkusím si přečíst Lotosové blues. Nevím, proč jsem si myslela, že se jedná o novou detektivní sérii, každopádně po pár stránkách mi došlo, že jsem se krapet spletla.

Hned od první stránky mě autorka vtáhla do pěkně rychle rozjetého vlaku, ze kterého se už nedalo vyskočit, dokud jsem nedočetla i druhý díl Miovo blues, který je pokračováním tohoto dílu. Musím říct, že tohle byl mazec. Autorka nasadila zběsilé tempo, které dokázala udržet až do konce. A hlavně ty zvraty! Tak rychlé zvraty a hlavně jaké, to jsem snad ještě neviděla. Kolikrát už jsem si říkala, že už musí autorce dojít dech, ale za dalších pár stránek došlo k dalšímu zvratu a já jenom koukala. 

Odložit knihu prakticky nešlo. Autorka dokázala stupňovat napětí do obrovských výšin a děkuji bohu, že jsem se rozhodla pro tuto knihu ve dnech, kdy vycházel druhý díl, protože to bych asi nepřežila, čekat na vydání pokračování.

Co se týče stylu psaní, je to strašně čtivý, příběh rychle utíká a na konci knížky jste ani nevíte jak. Mezi kapitolami jsou docela velké mezery, takže knížka se dá přečíst za jeden den úplně v pohodě. Kristina Ohlssonová rozhodně psát umí, dokázala zde vytvořit skvěle napínavý thriller, který je navíc hodně reálný a je uvěřitelný. Pravda, v druhém díle už jsem tušila, kdo je hlavním padouchem, takže konečné překvapení se nekonalo, ale upřímně v prvním díle, bych to neuhádla. I když samozřejmě, jistá vodítka tam jsou.

Jestli bych měla knize něco vytknout, tak je to, že tak rychle utekla a byl konec. Nechci se zde moc rozepisovat o ději, neboť si myslím, že jakákoliv zmínka z děje by hodně prozradila a myslím si, že je lepší začít knížku v nevědomosti, protože ten zážitek stojí za to.

Hodnocení: 100% - nemůžu jinak, tohle je prostě skvělý thriller, spíše psychologický než samá krev, ale opravdu to stojí za to.

Kristina Ohlssonová – Miovo blues

O čem to je?:

Kde je Mio? Co se vlastně stalo poslední den u Mia ve školce? Martin Benner je proti své vůli zatažen do pátrání po čtyřletém zmizelém chlapci. Dokud ho nenajde, nenechá ho bezohledná mafie na pokoji. Martin zoufale sleduje minimum stop, které má k dispozici. Ovšem Miovo zmizení není jeho jediný problém. Musí také zjistit, kdo se ho snaží usvědčit z vražd, které nespáchal. Jeho paranoia den ode dne roste. Kdo může sledovat každý jeho krok, aniž by byl sám vidět? Honba za pravdou ho postaví před děsivé dilema: Může zachránit Mia a zároveň sám sebe? Anebo bude muset zemřít další člověk, aby měl konečně klid? Miovo blues začíná tam, kde skončil dramatický thriller Lotosové blues.

Co já na to?:

Pokračování prvního dílu Lotosové blues. Rozhodně nedoporučuji začít číst druhým dílem, i když zde autorka na začátku shrne dění prvního dílu, to už by prostě nebylo ono.

Autorka zde skvěle najíždí na první díl, pokračuje ve stejném zběsilém tempu a samozřejmě opět tu není o zvraty nouze. Jak se příběh chýlí ke konci, začínala jsem už tušit, kdo je hlavním padouchem i jak to celé asi bude, takže jak už jsem psala v předchozí recenzi, zase tak překvapená koncem jsem nebyla.

Přesto už mi to přišlo o stupínek slabší než první díl. Těžko se mi popisuje proč, protože se spíše jedná o můj vnitřní pocit, ale upřímně, první díl mě bavil o trošičku víc. Možná je to asi tím, že jsem už tušila, o co jde.

Napsaný je to stejně jako u Lotosového blues – je to čtivé, skvěle napsané a vymyšlené. Autorka v tempu ani na chvíli nepolevuje, o zvraty tu není nouze a dá se to také přečíst za jeden den. Protože už jsem většinu napsala v první recenzi a nechci se opakovat, dám rovnou hodnocení.

Hodnocení: 90% - je to skvělý a konec je fakt dobrý, ale už to prostě nebylo ono.