O čem to je?:
Atmosférický fantasy román o živých
špionech, mrtvých bozích, pohřbené historii a tajemném, stále se měnícím městě.
Město Bulikov se před mnoha lety těšilo přízni Božstev a podmanilo si celý svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Bulikova byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z někdejší prosperující metropole se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti.
Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová.
Oficiálně je tato tichá a nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou, která do Bulikova přijela hájit zájmy utlačovatelů. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších agentek ve své zemi a jejím úkolem je vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara noří do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdá.
Město Bulikov se před mnoha lety těšilo přízni Božstev a podmanilo si celý svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Bulikova byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z někdejší prosperující metropole se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti.
Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová.
Oficiálně je tato tichá a nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou, která do Bulikova přijela hájit zájmy utlačovatelů. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších agentek ve své zemi a jejím úkolem je vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara noří do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdá.
Co já na to?:
Hmmm… no tak asi takhle. Jako musím říct, že jsem po
přečtení téhle knihy těžce na rozpacích a nevím, jestli jí hodnotit kladně nebo
záporně. Abych to upřesnila a pravidelný čtenář mého blogu si již jistě všiml,
že zrovna fantasy žánru neholduju. Ano, za svůj život jsem už přečetla několik
fantasy knížek a můžu říct, že Harry Potter je moje srdcovka, stejně tak Hunger
Games nebo kdysi i Stmívání (ano i já se Edwardovi nevyhla), ale na druhou
stranu jsem hrozný barbar, ale Pán prstenů mě nikdy neoslovil. Vlastně nevím,
proč jsem zatoužila si přečíst zrovna Město schodů, ale tahle kniha mě
k sobě prostě něčím vábila.
Město schodů má hodně kladů
, ale bohužel i záporů. Myslím
si, že kdybych byla vášnivým fanouškem fantasy, asi bych měla na knihu úplně
jiný názor, ale s tím už těžko něco udělám. Tak si nejdříve rozebereme
klady a pak zápory. Ale úplně nejdřív něco ke knize.
Příběh začíná vraždou historika, který pochází
z nenáviděného Saypuru, který vládne celému Kontinentu. Vraždu přijíždí
vyšetřit hlavní hrdinka knihy Shara se svým pomocníkem Sigrudem. Během několika
dní ale pochopí, že vraždou historika pouze začala vzpoura Bulikova, který chce
zpátky svojí moc a hlavně Shara zjišťuje, že je docela velká pravděpodobnost,
že některá z Božstev jsou naživu a chtějí zpět k moci. Shara se navíc
potýká se svým původem a starou láskou, kterou v Bulikovu po letech
potkává.
Co hodnotím kladně je zajímavý nápad a skvěle napsaný
příběh. Kniha je poměrně tlustá, má okolo 500 stran a míň stran by jí rozhodně
uškodilo. Autora obdivuji za to, že dokázal napsat tak skvěle promyšlený příběh
a styl psaní mi taky vyhovoval. Kniha je poměrně čtivá, působivá a autor umí
vtáhnout čtenáře do děje. Co se týče samotného příběhu, docela mě bavil, bylo
to zase úplně něco jiného, než obvykle čtu a líbilo se mi, že tenhle příběh se
odehrával v úplně vymyšlené zemi a čase. Dokonce jsem přemýšlela, že dám
fantasy žánry šanci a přečtu si ještě další knihy.
Co se mi na knize nelíbilo, je to, že je to poměrně těžká
kniha. Ne hmotnostně, ale na čtení. Není to žádné jednoduché odpočinkové čtení,
ale čtenář se musí u knihy zamyslet, a hlavně se na čtení pořádně soustředit,
neboť kniha obsahuje hodně detailů, postav a každá věta je poměrně důležitá.
Rozhodně nedoporučuji číst knížku na několikrát, protože byste se pak taky
v ději nemuseli orientovat. Dál jsem měla problém s celkovým dojmem
z knihy. V půlce jsem měla dokonce chuť knihu odložit a vrátit se
k ní někdy jindy. Ale něčím mě pořád přitahovala a nakonec jsem jí
přečetla za víkend, ale i později jsem měla menší touhu knížku odložit. Je to
asi tím, že chvílemi mě to prostě moc nebavilo. Ale když jsem vždycky překonala
pár stránek dál, tak mě to zase bavilo a potřebovala jsem číst dál. A takhle se
to střídalo prakticky celou knihu. Problém byl taky v tom, že těch
informací tam bylo prostě tolik, že jsem se v tom občas docela ztrácela.
Hodnocení: 50% - je to prostě půl na půl. Nemůžu říct, že se
mi to nelíbilo, ale ani, že bych z toho byla nadšená, to taky ne. Kdyby
bylo pokračování, určitě bych si ho ráda přečetla, protože autor nechal dost
otevřená konec. Určitě si knihu přečtu v budoucnu znovu, neboť si myslím,
že bych pak knihu pochopila lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat