Bernhard Aichner – Dům smrti

O čem to je?:

Lovkyně se mění v lovnou zvěř!
Dvacet let prázdný hotel. Vražedkyně na útěku. Noční můra, která nebere konce.

Při exhumaci na innsbruckém hřbitově najdou přítomní v rakvi dvě hlavy a čtyři nohy. Jde o vraždu. A jen jedna osoba přichází jako pachatelka v úvahu, funebračka Blumová, která tehdy mrtvé pochovala. Teď hledá útočiště na místě, kterému je lépe se vyhnout...

Volné pokračování thrilleru Přítelkyně smrti

Co já na to?:

Nu, co na tohle vlastně říct? První díl Přítelkyně smrti (recenzi najdete zde) se mi sice líbil, ale rozhodně to nebyla žádná bomba. Dům smrti je pokračováním a no upřímně řečeno, kdyby ho autor nenapsal, nic by se nestalo.

Od knížky jsem neměla nijak veliká očekávání, tak nějak už jsem podvědomě cítila, že to asi nebude veledílo, na které bych vzpomínala nebo se k němu v budoucnosti vracela.

Pokračování začíná v okamžiku, kdy od vražedného tažení Blumové uplynou dva roky a ona se vydá se svými dcerkami na dovolenou. Blumová je stále nešťastná ze smrti svého manžela a útěchu hledá v náruči svého pomocníka Rezi. S dětmi jí stále pomáhá tchán Karl a Blumová se svým dcerám snaží zajistit pohodové dětství bez otce. Po vykonané pomstě se snaží jít prostě dál a na události před dvěma lety nemyslet.

Jenomže na dovolené otevře náhodný časopis a tam jí zaujme fotka z jedné výstavy ve Vídni. Na fotce je vyobrazeno tělo ženy sedící na zebře a tato žena jakoby z oka vypadla Blumové. Blumová ukončuje dovolenou a žene se do Vídně na výstavu, aby zjistila, kdo je tato žena. Výstava to totiž není ledajaká. Pořádá jí umělec Leo Kuhn, který se živí vycpáváním mrtvol (proboha proč to tam muselo být?) a zobrazováním je v abstraktních situacích. Jakkoliv se to Blumové zdá nechutné, vyráží za informacemi. Na výstavě zjišťuje na vlastní oči, že žena na zebře je její kopií a rozjíždí se za samotným umělcem.

Kuhn jí nejenže podá požadované informace, dokonce jí vezme za ženino rodinou. Blumová během několika hodin zjišťuje, že měla dvojče a že je v dětském domově před adopcí rozdělili. Blumová měla tragické dětství, a proto upíná naději k nové rodině, která jí po počátečním nepřátelství bere mezi sebe. Tato rodina žije v opuštěném luxusním hotelu, kde se před dvaceti lety odehrála obrovská tragédie.

Blumová se postupně sbližuje se sestřino nevlastním bratrem Ingmarem, kterého dokonce pozve k sobě domů na návštěvu. Jenomže tady se to obrovsky zvrhne, když Ingmar vyslechne vyděšeného Rezu, který se vrátí domů ze hřbitova s informací, že police objevila mrtvolu, kterou Blumová zabila a pohřbila. Blumová se musí vydat na útěk a získává spojence právě v Ingmarovi. Ten se na nic neptá a Blumovou odveze zpět do hotelu, kde jí nikdo nebude hledat. Reza je uvězněn, Karl zůstává sám s dětmi a Blumová v opuštěném hotelu zjišťuje, že tato rodina není tak šťastná jak se na první pohled zdálo, naopak tu číhá obrovské nebezpečí.

Při čtení prvního dílu jsem si musela zvykat na autorům netradiční styl psaní, naštěstí jsem tady už věděla do čeho jdu, takže jsem s tím už neměla problém. Kniha se dá zvládnout přečíst za jedno odpoledne. Problém ovšem nastal jinde.

Celý příběh je prostě divný a až psycho (opuštěný hotel, vycpané mrtvoly a hlavní padouch byl pořádný psycho). Blumová je na facku ještě víc než v prvním díle, celý hotel je jak ze špatného hororu, který autor splácal na koleni. Ano, nápad to byl super, ale tak trochu se to nepovedlo. Autor to i v knize přirovnal k hororu Osvícení od Kinga, takže inspiraci Dextrem nahradil právě tímto dílem.

Hlavního padoucha není těžké odhalit, neboť kdo zná detektivky a thrillery, tenhle týpek se od nich nijak nelišil. Navíc jeho chování ho odhalilo prakticky v polovině knihy. Přesto mi to celé přišlo spíchnuté horkou jehlou a nepromyšlené do detailu. Bohužel dvojka se jedničce vůbec rovnat nedá a podle ukončení mi je jasné, že se zanedlouho dočkáme třetího pokračování, kterého se upřímně bojím.

Celý příběh je naprosto nereálný. Reza, který se nechá zavřít a obvinit z vražd, které nespáchal, Karl, bývalý policista, který se na nic neptá a kryje Blumovou. Ingmar, který se na nic neptá a Blumové pomáhá na útěku. Hospodyně, která sama samotinká udržuje obrovský hotel v takovém stavu, že se kdekoliv dá jíst ze země. A k vycpaným mrtvolám se radši ani vyjadřovat nebudu. Nezlobte se na mě, ale tohle fakt ne.

Hodnocení: 20%  - za netradiční styl psaní a tak trochu za ten děsivý hotel, kdyby to autor víc promyslel, mohl z toho být i dobrý horor.

Pokud byste si knihu Dům smrti chtěli zakoupit, na Srovnavame.cz se můžete podívat, kde jí nabízejí nejlevněji.