neděle 4. prosince 2016

Gayle Formanová – Byla jsem tu

O čem to je?:

Cody a Meg spolu vyrůstaly téměř jako sestry. Byly nejlepší kamarádky, věděly o sobě všechno… nebo si to Cody alespoň myslela. Megan je totiž mrtvá. Spáchala sebevraždu. 

Zdrcené Cody zůstane jen hluboký smutek a plno nezodpovězených otázek, protože nemá nejmenší ponětí, co se muselo dít, aby to Meg donutilo k tak tragickému, definitivnímu činu. A co víc – jak je možné, že ona sama neměla nejmenší tušení, co kamarádka prožívá? Pouští se tedy do složitého rozplétání motivů, které Meg k sebevraždě přiměly. Postupně vycházejí najevo nové skutečnosti, s nimi se však vynořují i další otázky. Kdyby Meg věděla, jak její sebevražda zasáhne rodinu, spáchala by ji? A může vůbec člověk v tak bolestném stavu, kdy mu možnost, že si vezme život, připadá jako jediné řešení, pochopit následky svého činu? 


Co já na to?:

Tak takhle to nějak dopadá, když si autorka zvolí perfektní téma, nastolí zajímavé prostředí a nedokáže tento skvělý nápad naplno využít a celou knihu tak nějak odbyde. Škoda nevyužitého potenciálu, který tato kniha má. Mohl to být výborný román, jenomže to by si s tím musela paní Formanová dát více práce.

Tak nejdříve popořadě a o čem že to je? Představte si úplný zapadákov uprostřed Ameriky, kde dávají slepice dobrou noc a všichni si vidí až do talíře. V tomto městě vyrostly Meg a Cody. Meg se na rozdíl od své nejlepší kamarádky, podařilo získat stipendium na vysoké škole a z města vypadnout. Cody přijali na vyšší odbornou školu a je nucena ve městě zůstat a chodit do práce. Cody to vůbec na rozdíl od Meg má těžší. Je vychovávána pouze matkou, která si jí uhnala bůh ví kde a bůh ví s kým, peněz taky mají pramálo a jediným Codyno štěstím bylo, že kdysi potkala Meg a mohla docházet k ní domů. Cody vlastně za svojí výchovu převážně vděčí Megino rodičům, kteří se jí vesměs ujali a brali jí sebou i na rodinné výlety.

Jednoho dne přistane Cody do mailu zpráva od Meg, kde se s ní její kamarádka loučí a sděluje jí, že si právě vzala život. Tento mail odešle hromadně i svým rodičům. Cody je zdrcená, přišla o svojí jedinou kamarádku a vůbec netuší, co se mohlo stát, že Meg udělala něco takového. Megino rodiče nedokážou čelit své bolesti tím, že by odjeli sbalit dceřino věci a tak poprosí Cody, zda by se toho neujala. Cody odjíždí sbalit kamarádčino věci a zjišťuje, že není úplně všechno tak, jak je. Navíc se setkává s Benem, Megino bývalým přítelem, kterého Cody ve svém žalu obviní, že on je tím důvodem, proč si Meg vzala život. Cody ale brzy zjišťuje, že je tu stále více nezodpovězených otázek a vydává se na nebezpečnou cestu pro odpovědi.

Myslím si, že téma sebevražda a následná cesta za zjištěním pravého důvodu tohoto činu, je skvělé téma, které se moc nevidí. Nechci tu spoilerovat, ale příběh se rozvine zajímavou cestou, kterou mohla autorka skvěle rozepsat. Jít do hloubky, zabývat se více tímto tématem, které bylo příčinou Megino sebevraždy. Když vezmu, že to není v Americe zase taková rarita a tohle se skutečně děje, mohlo z toho vzejít i varování pro mladé lidi.

Celý mi to přijde takové odbyté. Do konce knihy jsem se ani nedozvěděla, jak vlastně hlavní hrdinka vypadá, přišla mi vůbec taková ostřílená životem na svůj věk a přitom zase toho tolik nezažila, aby mohla být taková drsňačka a vědět všechno. Chápu, že neměla jednoduché dětství, ale její chování mi nepřišlo adekvátní své situaci. Meg tu navíc byla vykreslená jako úplný anděl, až to bylo neuvěřitelné. Z této postavy jsem měla dojem, že se jednalo o naprosto dokonalého člověka bez chyb.
Hodně lidí kritizovalo, že se Cody dá dohromady s Benem. No mě to zase tak moc ze židle nezvedlo, nepřišlo mi to zase tak šílené. Dneska se dějí horší věci a v knize mi to přišlo celkem přirozené. I když samotného Bena jsem taky úplně nechápala.

Na knize mi ještě vadila jedna věc a to styl psaní autorky. Ten její přítomný čas a občas naprosto zbytečné jednoduché věty, který tam naprosto vůbec nemusely být. Zase abych nepsala jenom samé zápory, má to i svoje klady. Dobré téma, zajímavá zápletka a velmi čtivá kniha.


Hodnocení: 50% - takový nemastný neslaný průměr. Znova jí číst určitě nebudu, ale ještě dám paní Formanové šanci v jiné knize, tohle byla první zkušenost. Třeba se to jenom teď nepovedlo, to se prostě stane.

Žádné komentáře:

Okomentovat